Semiramis

Babylon. Respektive visuté zahrady princenzny Semiramis. Říká se, že musely každého nesmírně okouzlovat. Každý si je snažil uchovat v paměti, protože podněcovyly lidskou fantazii a představy klidu a krásy.

Jejich existence je ale archeologicky i historicky sporná. Legendární příběh krásné Semiramis byl nakonec trvalejší, než všechny kamenné stavby světa a tak se objevuje mezi Sedmi divy světa. Je zvláštní, že lidská představovst má větší význam pro člověka, než uchopitelná skutečnost. Obraz krásné ženy uprostřed zeleného ráje je stále živý a nezaniká.

Médská princezna Semiramis prý v Babylonu zatoužila po zelených pahorcích své domoviny. Podle legendy jí Nabukadnesar splnil její přání a nechal vystvět zahradu na cihlových stupních zdí, které čněly k nebi. Píši legenda, protože podle historických pramenů princezna Semiramis nikdy nežila v blízkosti Nabukadnesara. O této bájné zahradě nejsou v historii nikde zmínky.

Podle všeho mohly obdobné zahrady skutečně existovat, i když zřejmě ne přímo v Babylonu. V Britském muzeu se nachází asyrský kamenný reliéf, na kterém je zobrazen kamenný akvadukt, který přivádí vodu ke stromoví. Postavení stromů v řadách svědčí o terasovitém uspořádání zahrady. Ale zda-li jde skutečně právě o Semiramidiny, se neví. Kamenný reliéf pochází z hlavního asyrského města Ninivie, které leželo přibližně 500km severně od Babylonu. Důmyslný stupňovitý systém zavlažování, který snad mohl zavlažovat visuté zahrady, tedy rozhodně a nepochybně lidé v té době znali. Tento obraz byl zařazen do legendy o Semiramis a přenesen do Babylonu.

Na počátku 20.tého století objevil Koldewey základy někdejšího Babylonu a domníval se, že jde právě o zákldy visutých zahrad. jednalo se až o 7 metrů široké zdivo, které mohlo být základem pro mohutnou a těžkou stavbu k visutým zahradám. Ovšem zde vznikl spor o jejich zavlažování, zatím co Koldewey se domníval, že se zavlažovalo z hlubin země čerpáním vody, archeologicky se to nepodařilo prokázat, protože mezi základy nebyla nalezena studna ani nic jí podobného.

Podle vědců pokud zahrady vůbec existovaly, nacházely se tyto spíše v okolí Eufratu. Část Nabukadnesarova hradu mohla být postavena přímo u břehu řeky. Z úryvku historického nápisu od Nabukadnesara je toto: "Aby Eufrat neodnášel písečné břehy, nechal jsem ve vodách řeky postavit velké opěrné stěny z cihel. Jejich základy byly zality vodou a jejich vrcholky čněly k nebi jako lesnaté pahorky." Tento popis se shoduje s vyobrazením na asirském reliéfu. Ovšem - stále platí jedno a totéž. Nic z toho se do dnešní doby nezachovalo, a tak jde stále jen a jen o spekulace.

Dalo by se tedy říci, že tento div světa je jedním z nejkrásnějších. Nechte přátelé ve své mysli rozkvést tyto zahrady, zasněte se nad krásnou legendou, odpočiňte si při představě zeleného ráje. Taková zahrada - vysněná zahrada - může existovat jen v našich představách. I proto zřejmě zůstane tento div světa věčný, dokud lidé budou snít.

čerpáno z knihy Sfinga