Světová mytologie
Keltští bohové a legendy
Než v době od 2. století př.n.l.do 4. století n.l. proběhly velké germánské migrace, obývali Keltové většinu území západní Evropy. Jejich dávná kultura dnes přežívá ve Skotsku, Walesu, Cornwallu a Bretani, avšak největší pokladnicí keltských mýtů zůstává Irsko, protože Irové nikdy nepodlehli Římu a na křesťanství přestoupili později než ostatní Keltové.
Túatha dé Danann - "Lidé bohyně Danu" dorazili do Irska na kouzelném mraku a vytlačili odtud jeho předchozí obyvatele, Fir Bolgy. Měli čtyři mocné talismany: kámen Fál, který vykřikl, dotkl-li se ho právoplatný král, Lugovo kopí, Núadův meč a kouzelný bezedný Dagdův kotel. Když byli sami vyhnáni vetřelci z národa Milesianů, uchýlili se pod zem a stali se "malým lidem" elfů a víl.
Cú Chulainn - Hlavní postava eposu Táin Bó Cúailnge (Uloupení býka z Cuailnge). Cú Chulainn, syn boha Luga, byl válečník nadpřirozených schopností. Už jako pětiletý dokázal zahnat na útěk 150 mladíků, kteří ho ohrožovali kopími. V boji ho posedala taková zuřivost, že uváděla vodu do varu. Jinak je ovšem postavou tragickou. Omylem zabil vlastního syna Conloacha a nadpřirozených schopností pozbyl poté, co byl lstí přinucen pojíst zakázané psí maso.
Tír nan Óg - Ostrov zemřelých daleko na západě či v podsvětní říši. Požehnané místo nejvyššího blaženství, kam bohové zvali vyvolené hrdiny. Byl ztotožněn s Avalonem "ostrovem jablek", kde spočinul smrtelně raněný král Artuš.
Artuš - Legenda o králi Artušovi byla patrně založena na postavě historického vojevůdce. Jako syn krále Uthera Pendragona byl vychován Merlinem a prohlášen králem poté, co dokázal z kamene vytáhnout kouzelný meč Excalibur. Z jeho skvělého dvora na Kamelotu vyjížděli rytíři Kulatého stolu na výpravy za svatým grálem. Do Artušovi manželky Guenevery se zamiloval králův nejlepší přítel sir Lancelot. Proti stárnoucímu králi nakonec povstal jeho vlastní synovec Mordred. Artuš povstání potlačil, byl však smrtelně raněn a odvezen na ostrov Avalon, kde měl být tento " král minulý i budoucí" vyléčen a jednoho dne se odtamtud navrátit.
Merlin (Myrddin) - Moudrý kouzelník, který prý pomáhal stavět Stonehenge. I přes svou moudrost podlehl půvabům kouzelnice a jezerní panny Nimue, jež ho pomocí kouzel zavřela pod zem.
čerpáno z knihy Almanach vědomostí
Aztéčtí a Mayští bohové a legendy
Mexiko a oblast střední Ameriky zaplavovaly stále nové vlny nájezdníků, a každá přejímala mýty předchozích etnik. Poslední a nejkrvavější vlnu představovali Aztékové, kteří měli ve zvyku svým bohům obětovat desítky tisíc obětí.
Huitzilopočtli - Divoký aztécký bůh Slunce a války. Na svět přišel v plné zbroji a okamžitě zahubil svých 400 bratrů i sestru. Jedním z jeho atributů byl motýl , považovaný za duši mrtvého bojovníka.
Tezcatlipoca - Až do svého sesazení Quetzalcóatlem byl Tezcatlipoca, známý též pod přízviskem "Kouřící zrcadlo", uctíván jako bůh Slunce. Poté se stal bohem noci; jako patron čarodějnic a zlodějů se zjevoval v podobě jaguára nebo jako letící stín.
Quetzalcóatl / Tlahuizcalpantecuhtli - Quetzalcóatl, "Opeřený had", byl bůh života a Slunce i bůh - zachránce. Zapuzen pletichařenímTezcatlipoky odplul na východ, ale slíbil, že se vrátí. Mnozí Aztékové se domnívali, že se vrací, když do Mexika dorazili roku 1519 Španělé vedené Cortézem.
Tlaloc / Čac - Tento bůh hor, detě a pramenů žil se svou ženou Čalčiuhtlicue, bohyní mateřství. Výměnou za to, že lidem sešle déšť, požadoval, aby mu byly obětovány malé děti. Jejich těla vařili a pojídali Tlalocovi kněží.
čerpáno z knihy Almanach vědomostí
Germánské mýty
Germánské kmeny měly v období od 5. do 9. století společnou soustavu mýtů. Dochovaly se nám například v literatuře germánského severu, protože Vikongové si původní pohanské náboženství uchovali déle než germánská společenství na kontinentě a v Anglii.
Ódin - Nejvyšší bůh mezi Vany, severskými božstvy plodnosti. Stvořitel světa a zákonodárce, bůh moudrosti, válkya umění. Ty, kdo zemřeli hrdinskou smrtí v bitvě, vítal ve Valhale, velké hodovní síni, kde získali nesmrtelsnost, nebo v sídle bohů Ásgardu. Ódin se uměl libovolně převtělovat, ale často je zobrazován jako ednooký poutník v širokém klobouku a plášti.
Tór - Bůh hromu, úrody a částečně i války, prchlivý, avšak poněkud přihlouplý. Bývá zobrazován, jak drtí své protivníky kouzelným kladivem Mjöllni. Podobná malá kladívka nosili Vikingové jako amulety a dovolávali se tak Tórovy ochrany a pomoci proti nepřátelům v boji.
Loki - Zlomyslný bůh, jehož kult nemá jinde v germánském světě obdoby. Tento šprýmař, podvodník a zloděj byl považován za původce chaosu.
Baldr - Syn Ódina a Frigg, bůh pokoje a světla. Frigg si všechny pozemské věci zavázala přísahou, že Baldrovi nikdy neublíží, zapomněla však na rostlinu jmelí. Zlomyslný Loki však jmelí utrhl a přiměl slepého boha Höda, aby jím po Baldrovi mrštil. Ten zahynul a jeho smrt znamenala počátek události zvané Ragnarök.
Freya - Hlavní bohyně mezi Vany. Spojována s plodností a láskou. Je dvojčetem nebo ženskou podobou boha Freye, který byl zárukou pokoje a hojnosti.
Frigg - "Královna nebes" (Ásgardu) a manželka Ódinova. Podobně jako Freya byla spojovánaq s manželstvím a mateřstvím. Je nejpřednější z Ásynjí, hlavních severogermánských bohyň.
Valkýry - Zlatovlasé panny válečnice v lesklé zbroji, služebnice Ódinovy. Podle některých mýtů jsou nadpřirozené bytosti, jiné je zpodobují jako smrtelnice. Cválají nad zemí i mořem a dávají vítězit hrdinům, které vyvolil Ódin. Padlé doprovázejí do Valhaly.
Ásgard - Nebeský příbytek bohů, vystavěný obry a spojený se zemí mostem Bifröstem, který bývá ztotožňován s duhou či mléčnou dráhou.
Ragnarök - Označení závěrečné apokalyptické události neboli tzv. soumraku bohů, kdy veškeré stvoření včetně bohů zahyne. Posléze vznikne nový řád světa, v němž podle pozdních podání této události figuruje bůh jediný. V tomto výkladu se patrně zračí pronikání pohanského mýtu křesťanstvím; to na germánském severu zapustilo kořeny v 11. století.
Sigurd - Potomek Ódinův, u nás známější pod německým jménem Siegfried. Dal se přemluvit kovářem Reginem, aby zabil draka Fáfniho a získal tak jeho zlatý poklad. Když se pak Sigurd vykoupal v krvi draka, stal se až na jediné místečko pod levou lopatkou nezranitelným.
Béowulf - Anglosaský heroicko-elegický epos o bojích s netvory; obsahuje prvky germánské mytologie. Stejnojmenný hrdina z kmene Géatů zabije obra Grendela, který sužuje dánský královský dvůr. Po návratu domů se stane králem a už jako staře zahyne při obraně géatské říše před ohnivým drakem.
čerpáno z knihy Almanach vědomostí